stará říkadla

Antoši,

máš kocoura na koši!

Kocour spadne z koše,

porazí Antoše.

 

 

Kadla, Kadla,

z půdy spadla,

natloukla si koleno,

o dubové poleno.

 

 

Petr, petr,

chytil metr,

hnal Vořecha až do Lhoty,

že mu koupí na kalhoty.

 

 

Antonín,

veze kmín,

veze Káču na tragaču,

posadil ji za komín.

 

 

Josefe, Josefe,

koza běhá po lese!

Josef za ní s tlustou holí,

koza křičí, že to bolí!

 

 

Pavel, pavel,

do pekla zajel,

na bílém koni,

čert ho tam honí.

 

 

Za naší stodolou

hnědá se pase:

až se tam napase,

potáhne zase.

 

 

Jedna, dvě, Honza jde,

nese pytel mouky,

máma se raduje,

že bude péct vdolky.

 

 

Mísím, mísím boží dárek,

až pomísím, budu válet.

Až poválím, budu píct,

až upeču, budu jíst.

 

 

Dokud jsem já Janko,

ohýbej mě, mamko.

Až já budu jano,

neohneš mě, mámo.

 

 

Naše kráva strakatá

měla pěkná telate:

jedno vzala do rance,

ukázat ho Marjánce.

 

 

Jenda, benda, bubeník,

honil myši přes rybník.

Myši se mu splašily,

do pytle ho zašily.

 

 

Když jsem šel z hub,

ztratil jsem zub,

našla ho Johana

s dlouhýma nohama.

Já na ni dup:

Dej sem ten zub,

nebo ti vytrhnu

z drdolu chlup!

 

 

Sluníčko zachází za hory,

pasáci pečou brambory.

Sluníčko zachází za kostel,

pasáci lezou na postel.

 

 

Sedí Honza pod dubem,

má píšťalku a buben.

Na píšťalku píská,

na bubínek tříská.

 

 

Nechoď tam, prší tam,

je tam velké bláto,

upadneš, nevstaneš,

budeš volat: "Táto!"

 

 

Zpívala bych, neumím,

mlčet se mi nechce.

Šla bych domů, nepůjdu,

vlk tam stojí v cestě.