Dědeček a koblížek
Koblížek na másle zpívá,
Dědek vedle hlady zívá.
Smaž babičko smaž.
Však si pochutnáš.
Když koblížek usmažili
Za okno ho položili
A koblížek z okna hop.
Kutálí se po zápraží,hupky přes příkop, hop a hop a hop.
Takový už neusmaží.
Bába pro něj naříká,
dědek za ním utíká a koblížek - hop přes ten potok,
přes ty louže jen se neutop hop a hop a hop,jejej,jejej,to to klouže!
Za koblížkem dědeček, před koblížkem kopeček,
pod kopečkem šerý pes:
"Sním tě,sním tě, koblížku!"
"Umíš-li to, tak si sněz!
Na másle jsem pěkně zpíval,
dědek vedle hlady zíval,
a když si mě usmažili,
za okno mě položili,
a já z okna hop a hop,
kutálím se po zápraží,hupky přes příkop,hop a hop a hop,takový už neusmaží.
Usmažili, nejedli, vidíš, pejsku - natož ty!"
"Stůj, koblížku, ham, ham, ham!"
"Dobře - užuž utíkám."
A koblížek hop přes ten potok,
přes ty louže - jen se neutop! - jejej,jejej,to to klouže!
Za koblížkem dědeček,
před koblížkem kopeček,
pod kopečkem čeká liška:
"Stůj, koblížku já tě sním, hop, koblížku šup do bříška!"
"To ti liško neradím!
Usmažili,nejedli,vidíš, liško - natož ty!
Já jsem k světu a ne k snědku!"
Ale liška hup a hop
Honem, popoběhni,dědku!
A koblížek???? Chřupy,chřup,
dědeček si pochutnává,
liška už je někde v lese,
ráda,že má záda zdravá,
dědeček se pěkně nese,
před chvilinkou hlady zíval,
proč by si teď nezazpíval:
"Babička tě koblížku, nesmažila pro lišku,
ham, ham, ham, ham,ham,
snědl jsem tě sám!"
O nezvedených kůzlatech
Koza praví kůzlatům:
"Budu dlouho mimo dům,
buďte hodná, neperte se,
vlk to všechno slyší v lese!"
Máma z vrátek ještě není,
už se perou o lupení:
"Mé jé, mé, mé je, mé!" "Né-e né, né-e né!"
Vtom na dveře buchy,buchy:
"Otevřete, neposluchy!"
Černý kozlík nejdřív zmlk:
"Děti, jde sem na nás vlk!"
Na dveře zase buchy,buchy:
"Otevřete,neposluchy já jsem vaše maminka."
"Máma klepe zlehýnka."
"Jak? Pojď mi to ukázat!"
"Takhle,sotva je to znát:
klepy klep,klepy klep."
Vlk to zkouší - buchy klep,
vlk to plete - klepy buch.
"Nevidíme tě,když ťukáš, aspoň v okně se nám ukaž, máš-li rohy,bílou bradu!"
"Mám jen břicho plné hladu."
"Maminka nám nosí domů sladké mlíčko ve vemínku.
Ty jsi vlk a lhář jsi k tomu,
vydáváš se za maminku.
Jdi si tam, ty starý lháři,
kde se vlkům dobře daří!"
Zavrčel vlk,bouchl vrátky,
stáhl ocas, běží zpátky.
Slyšte,ještě z vrátek není už se perou o lupení:
"Mé je, mé, mé je, mé!" "Né-e né, né-e né!"
Červená Karkulka
"Kam, Karkulko malá, kam?"
"Chodím lesem sem a tam.
Co ty, vlku, tady chceš?"
"Sháním na zub kousek trávy,
po trávě se dobře tráví."
"Vlku, vlku, to je lež,
vlci trávu nejedí!"
"To holčičky nevědí!"
"Vědí, pane vlku, vědí,
ale odkud, nepovědí.
Náš pes také trávu nejí,
kosti on má nejraději."
"Já jsem vlk, ne pes,
budu-li chtít, sežeru tě!"
"Trávu si jez, máš-li chutě,
je jí plný les !'"
"Copak máš v tom košíčku?"
"Bábovku a kytičku."
"A kam neseš košíček?"
"K svátku babičce jej nesu.
Už jsem přešla sedm lesů,
bydlí támhle - kousíček. "
"Chceš-li, já tě doprovodím."
,,I ne! Ráda sama chodím."
"Čímpak je tvůj tatínek?"
"Hádéj ! Dělá ohýnek,
ten ohýnek rudě šlehne,
kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec."
"Aha, to je jiná věc!
A kdepak je v tuhle chvíli?"
"Kousek odtud vlky stříli,
támhle u těch velkých stromů.
Počkej na něj chviličku!"
"UŽ nemám čas, musím domů.
A pozdravuj babičku!"
Malá pohádka o řepě
Dědek řepu nasadil,
u pole se posadil,
čekal, čekal,
mráz ho lekal,
sluníčka se bál,
dešti jenom lál.
Bez večeře,
bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček.
"Bábo, roste řepa!"
"Prosím tě, co vidíš!"
"Bábo, což jsi slepá?"
;,Dědku, ty mě šidíš!"
Zavolali vnučku,
vnučka pejska,
pejsek kočku,
kočka myš.
Chytli se a čekají,
šepty, šepty šeptají
neslyšíš?
Myšce byla dlouhá chvíle,
hopsala si rozpustile,
trhla kočkou,
kočka pejskem,
pejsek vnučkou,
vnučka bábou,
bába dědkem -
dědek prázdné ruce měl,
nikoho se nedržel; udělali bác
Kopeček se ještě chvěje,
jak se pod ním krtek směje
PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
Byla jedna Mařenka,
hezká jako panenka.
Měla bratříčka
jménem Jeníčka.
Oba byli malí,
celý den si hráli.
Ale jedenkrát
přestali si hrát.
Daleko šli z domu,
kde je hodně stromů,
daleko šli za svou ves,
kde je hustý les.
Tam však po chvíli
viděli, že zbloudili.
Kudy, kudy vede cesta z lesa ven?
Tma už nastávala.
Mařenka se bála.
Ale Jeník čiperka,
jako hbitá veverka
na strom vylez.
Hola,
z vršku stromu volá,
vidím světlo, půjdem tam
na cestu se pozeptám.
Za světlem šli v dál.
Domeček tam stál.
Z perníku byl celý.
Protože hlad měli,
perník loupali si.
V tom se ozval přehluboký hlas:
Pěkně vítám vás!
Z domku vyšla žena
v šátek zahalená.
Pojďte dovnitř děťátka,
dám vám cukrátka!
Zprvu byla milá,
děti pěkně pohostila.
Ale bylo zle,
když pak po jídle
chtěli jít už domů.
Zabránila tomu:
Kdepak, che che che,
tady budete.
Pěkně si vás vykrmím
a pak si vás sním!
Všechnu práci bezmála,
Mařenka jí dělala.
Až pak nakonec
rozpálila baba pec.
Sedněte si tu
na mou lopatu.
Děti chytré byly,
tak se vymluvily:
My nevíme jak,
Takhle, nebo tak?
Babka ukázala,
ale to si dala.
Na lopatě ve chvíli
do pece ji strčili.
Nechtěli být na ni zlí,
hned ji z pece vytáhli,
když jim dala slib,
že bude žít líp.
Že jim bude péci
samé dobré věci,
perník cukrový,
marcipánový.
Od té doby peče,
Až z ní horkem teče.
A Mařenka s Jeníčkem,
mají stánek s perníčkem.
O MYŠCE A MAKOVICI
V převeliké metelici
našla myška makovici.
Pískla radostí:
Jistěže ta makovice
zrníček má na tisíce.
Teď mě pohostí.
Kousla zhůry, kousla zdůli,
makovici zoubky půlí.
V tom se ozve odspodu:
Vstaňte, hoří!
Někdo nám tu zvenku boří
naši hospodu!
Muška leze z makovice,
za ní můrka krasavice,
komár s tečkou na zadečku,
na ním hejno mravenečků,
brouček jako plyš.
Všichni prosí myš:
Nebourej nám naši vilku,
chcem si pospat ještě chvilku,
vždyť je venku mráz!
Tak se nám tu pěkně spinká,
až rozkvete fialinka,
rozejdem se zas.
Myška se jim klaní k zemi.
Ach, přátelé, promiňte mi,
já jsem měla hlad.
Nejsem žádná loupežnice,
jen račte dál, do světnice,
jen račte dál spát.....
